Fakta a mýty

Mýtus:

Recyklace elektroodpadu je ekologicky i energeticky náročnější než jeho spálení či skládkování

Fakta:

Skládky a spalovny podléhají přísným ekologickým limitům, únik jedovatých látek do ovzduší je tedy prakticky vyloučen. Důležité je si ovšem uvědomit, že všechny náročně vytěžené látky takto skončí v atmosféře. Přitom by se daly díky recyklaci opětovně využít. Skládky odpadní materiál pouze shromažďují a dále s ním nijak nepracují.

Oproti tomu díky recyklaci dnes dokážeme využít kolem 80 % materiálů, které se v elektroodpadu nacházejí. Například mobilní telefon obsahuje 0,0034 gramů zlata. Těžbou tohoto množství vznikne přes 100 kg odpadu, o emisích CO2 nemluvě.

Druhotné suroviny získané recyklací přinášejí značné výhody. Například recyklace železa přináší 74% úsporu energie, 90% úsporu primární suroviny, 86% redukci znečištění ovzduší, 40% úsporu vody, 76% redukci znečištění vod, 97% redukci odpadu z těžby a 106% redukci komunálního odpadu.

Pozitivní dopady recyklace elektrozařízení na životní prostředí ověřila unikátní studie životního cyklu (tzv. LCA – Life Cycle Assessment) vyřazených televizí a monitorů a také drobných elektrospotřebičů. Její charakteristiku a výsledky najdete v sekci Zpracovatelé.

Mýtus:

Kolem elektroodpadu je příliš povyku pro nic. V porovnání s ostatními druhy odpadu tvoří jen zlomek

Fakta:

Elektroodpad je momentálně nejrychleji rostoucím druhem odpadu. Celosvětově nyní tvoří až 5 % hmotnosti pevného domácího odpadu, téměř tolik, jako plastové obaly.

V zemích Evropské unie, kde se v domácnostech ročně vyprodukuje asi 8 milionů tun elektroodpadu, roste objem elektronického odpadu tempem 3 až 5 % ročně, skoro třikrát rychleji než celkový objem odpadu. Experti odhadují, že jen za rok 2020 se Evropská unie bude muset vyrovnat s téměř 11 miliony tun elektroodpadu. O deset let později už roční produkce stoupne téměř na 14 milionů tun. Další zhruba tři miliony tun elektroodpadu vyprodukují organizace a firmy.

Mýtus:

Nejlepší je nechat spotřebič u popelnice. Vždy se najde někdo potřebný, kdo jej ještě využije

Fakta:

Toto je skutečně mylná představa. Odložením spotřebiče k popelnici se dopouštíte přestupku, za který může být dle zákona uložena pokuta ve výši až 20 000 korun. Navíc i v případě, že by o odložený spotřebič někdo stál, může se stát, že vinou počasí a dalších vlivů nalezne spotřebič již značně poškozený. Rovněž pravděpodobnost, že nálezce následně elektrospotřebič odevzdá k recyklaci, je velmi nízká.

Mýtus:

Firmy, které elektroodpad sbírají, na něm vydělávají

Fakta:

V ČR mají ke sběru elektroodpadu oprávnění pouze tzv. kolektivní systémy, které jsou ze zákona neziskového charakteru. Kolektivní systémy zajišťují sběr, svoz a recyklaci elektroodpadu. Tyto společnosti jsou financovány výrobci a dovozci elektrozařízení, jimž to od roku 2005 nařizuje zákon. Kolektivní systémy dostávají na svůj provoz pouze tolik peněz, kolik na svoji činnost potřebují. Jejich hospodaření je pod přísnou kontrolou nejen zakladatelů, ale i předních auditorských firem.

Mýtus:

Elektroodpad se ve skutečnosti vůbec nezpracovává. Sběratelské společnosti jej prodávají do zemí třetího světa

Fakta:

Nakládání s elektroodpadem je v ČR bedlivě střeženo. Největší české kolektivní systémy jsou členy mezinárodní organizace WEEE Forum. Ta garantuje zodpovědné a legální nakládání s elektroodpadem. Česká republika navíc podepsala Basilejskou konvenci, která vývoz elektroodpadu do zemí třetího světa zakazuje. Hlavním zdrojem počítačového odpadu jsou podle ochránců životního prostředí Spojené státy americké, které jako jediná vyspělá země Basilejskou konvenci nepodepsaly.

Mýtus:

Občanům by mělo být umožněno, aby elektroodpad mohli odevzdat zdarma. Internetové obchody, které nabízejí odvoz starých spotřebičů z domácností při koupi nového přístroje, si ale za odvoz účtují poplatek obvykle okolo 300 Kč

Fakta:

Elektroodpad může každý zdarma odevzdat na sběrném dvoře, při mobilním svozu, do nádob na drobný elektroodpad nebo v prodejně při nákupu nového přístroje. Internetové obchody si poplatek účtují nikoliv za recyklaci, nýbrž za samotný odvoz spotřebiče.

Mýtus:

Elektroodpad obsahuje spoustu drahých kovů. Je lepší doma přístroj rozebrat a tyto kovy získat pro sebe, než jej odevzdat k recyklaci

Fakta:

Domácí rozebráním například mobilního telefonu opravdu nezbohatnete. Jednotlivé spotřebiče sice drahé kovy obsahují, ale pouze v malém množství, , a navíc většinu drahých kovů lze získat jen díky speciálním technologiím, jimiž disponují pouze kvalifikovaní zpracovatelé.

Domácí snahy o rozebrání spotřebiče mají však i negativní důsledky. Nekvalifikovaný rozbor spotřebiče může vést k újmě na zdraví dotyčné osoby. Například u televize hrozí imploze (výbuch) obrazovky. Všechny elektrospotřebiče, které obsahují akumulátory (mobilní telefony, laptopy atd.) mohou obsahovat těžké kovy (zejména kadmium), dále u nich také hrozí riziko samovznícení při zkratu více akumulátorů apod.

Mýtus:

Sběrná místa jsou příliš vzdálená od míst, kde lidé bydlí

Fakta:

V současné době mají Češi možnost vysloužilé přístroje odevzdávat na více než 15 000 místech po celé republice. To je pětkrát více než například v ekologicky vyspělém Rakousku. Sběrný dvůr je dnes už v každé středně velké obci, na ulicích a obecních úřadech se objevily speciální nádoby na elektroodpad, součástí mnoha separačních stání jsou červené kontejnery na drobné elektro. Příliš vzdálená sběrná místa, to je tedy pouze výmluva těch, kteří jsou příliš líní třídit odpad.

Mýtus:

Když si koupím nový, moderní mobil, je určitě lepší si ten starý a ještě funkční schovat pro případné budoucí využití

Fakta:

Ruku na srdce: kolik z vás využilo starý spotřebič, který jste si odložili při nákupu nového? Vyhodit přístroj, který je stále funkční, se zdá jako plýtvání. Pokud jej ale nikomu nevěnujete, je naprosto zbytečné, mít telefon pouze doma v šuplíku. Podle odhadů se v českých domácnostech nachází až osm milionů nepoužívaných mobilů. Drtivou většinu z nich už nikdy nikdo nepoužije. Pro životní prostředí je lepší, když bude takový přístroj odevzdán k recyklaci nebo k dalšímu užívání například do dětských domovů. Můžete tak učinit na stránkách charitativního projektu Věnuj mobil.

Československého exilu 2062/8, Praha 4
Telefon: +420 234 235 111
E-mail: info@asekol.cz