Asekol > Spotřebitelé > Fakta a mýty
Fakta a mýty
Mýty:
- Recyklace elektroodpadu je ekologicky i energeticky náročnější než jeho spálení či skládkování
- Firmy, které elektroodpad sbírají, na něm vydělávají.
- Elektroodpad obsahuje spoustu drahých kovů. Je lepší doma přístroj rozebrat a tyto kovy získat pro sebe, než jej odevzdat k recyklaci.
- Kolem elektroodpadu je příliš povyku pro nic. V porovnání s ostatními druhy odpadu tvoří jen zlomek.
- Elektroodpad se ve skutečnosti vůbec nezpracovává. Sběratelské společnosti jej prodávají do zemí třetího světa.
- Sběrná místa jsou příliš vzdálená od míst, kde lidé bydlí.
- Nejlepší je nechat spotřebič u popelnice. Vždy se najde někdo potřebný, kdo jej ještě využije.
- Občanům by mělo být umožněno, aby elektroodpad mohli odevzdat zdarma. Internetové obchody, které nabízejí odvoz starých spotřebičů z domácností při koupi nového přístroje, si ale za odvoz účtují poplatek obvykle okolo 300 Kč.
- Když si koupím nový, moderní mobil, je určitě lepší si ten starý a ještě funkční schovat pro případné budoucí využití.
1) Mýtus: Recyklace elektroodpadu je ekologicky i energeticky náročnější než jeho spálení či skládkování.
Fakt: Skládky a spalovny dnes podléhají poměrně přísným ekologickým limitům, takže únik jedovatých látek do ovzduší je prakticky vyloučen. Nicméně, důležité je uvědomit si, že všechny náročně vytěžené látky, které by se při recyklaci daly opětovně použít, skončí v atmosféře. Skládka tento problém též neřeší, protože odpadní materiál se na ní jen hromadí.
Oproti tomu díky recyklaci dnes dokážeme využít kolem 80 % materiálů, které se v elektroodpadu nacházejí. Například mobilní telefon obsahuje 0,0034 gramů zlata. Těžbou tohoto množství vznikne přes 100 kg odpadu, o emisích CO2 nemluvě. Druhotné suroviny generované recyklací přinášejí značné výhody. Například recyklace železa přináší 74% úsporu energie, 90% úsporu primární suroviny, 86% redukci znečištění ovzduší, 40% úsporu vody, 76% redukci znečištění vod, 97% redukci odpadu z těžby a 106% redukci komunálního odpadu.
Neoddiskutovatelné pozitivní dopady recyklace elektrozařízení na životní prostředí ověřila unikátní studie životního cyklu (tzv. LCA – Life Cycle Assessment) vyřazených televizí a monitorů. Její stručnou charakteristiku a výsledky najdete ZDE.
2) Mýtus: Firmy, které elektroodpad sbírají, na něm vydělávají.
Fakt: V ČR mají ke sběru elektroodpadu oprávnění pouze tzv. kolektivní systémy, které jsou ze zákona neziskového charakteru. Kolektivní systémy zajišťují sběr, svoz a recyklaci elektroodpadu. Tyto společnosti jsou financovány výrobci a dovozci elektrozařízení, jimž to od roku 2005 nařizuje zákon. Kolektivní systémy dostávají na svůj provoz právě tolik peněz, aby pokryli potřeby naplnění zákona. Jejich hospodaření je pod přísnou kontrolou nejen zakladatelů, ale i předních auditorských firem.
3) Mýtus: Elektroodpad obsahuje spoustu drahých kovů. Je lepší doma přístroj rozebrat a tyto kovy získat pro sebe, než jej odevzdat k recyklaci.
Fakt: Rozebírání přístroje podomácku k zisku nevede. Zaprvé jednotlivé spotřebiče nejsou právě zlatým dolem, aby to stálo za námahu, a zadruhé většinu drahých kovů lze získat jen díky speciálním technologiím, jimiž disponují pouze kvalifikovaní zpracovatelé.
Takové chování má však další negativní důsledky. Nekvalifikovaný rozbor spotřebiče může vést k újmě na zdraví dotyčné osoby. Například u televize hrozí imploze (výbuch) obrazovky. Všechny elektrospotřebiče, které obsahují akumulátory (mobilní telefony, laptopy atd.) mohou obsahovat těžké kovy (zejména kadmium), dále u nich také hrozí riziko samovznícení při zkratu více akumulátorů apod.
4) Mýtus: Kolem elektroodpadu je příliš povyku pro nic. V porovnání s ostatními druhy odpadu tvoří jen zlomek.
Fakt: Elektroodpad je momentálně nejrychleji rostoucím druhem odpadu. Celosvětově nyní tvoří až 5 % hmotnosti pevného domácího odpadu, téměř jako plastové obaly. V zemích Evropské unie, kde se v domácnostech ročně vyprodukuje asi 8 milionů tun elektroodpadu, roste objem elektronického odpadu tempem 3 až 5 % ročně, skoro třikrát rychleji než celkový objem odpadu. Experti odhadují, že jen za rok 2020 se Evropská unie bude muset vyrovnat s téměř 11 miliony tun elektroodpadu. O deset let později už roční produkce stoupne téměř na 14 milionů tun. K tomu je třeba přičíst ještě další zhruba tři miliony tun elektroodpadu pocházejícího od organizací a firem.
5) Mýtus: Elektroodpad se ve skutečnosti vůbec nezpracovává. Sběratelské společnosti jej prodávají do zemí třetího světa.
Fakt: Nakládání s elektroodpadem je v ČR bedlivě střeženo. Největší české kolektivní systémy jsou členy mezinárodní organizace WEEE Forum, která je garantem zodpovědného a legálního nakládání s elektroodpadem. Česká republika navíc podepsala Basilejskou konvenci, která vývoz elektroodpadu do zemí třetího světa zakazuje. Podle ochránců životního prostředí jsou hlavním zdrojem počítačového odpadu Spojené státy americké, které také jako jediná vyspělá země Basilejskou konvenci nepodepsaly.
6) Mýtus: Sběrná místa jsou příliš vzdálená od míst, kde lidé bydlí.
Fakt: V současné době mají Češi možnost vysloužilé přístroje odevzdávat na více než 11 000 místech po celé republice. To je pětkrát více než například v ekologicky vyspělém Rakousku. Sběrný dvůr je dnes už v každé středně velké obci, na ulicích a obecních úřadech se objevily speciální nádoby na elektroodpad. Že jsou sběrná místa příliš vzdálená od místa bydliště je tedy pouze argumentem těch, kteří jsou příliš líní.
7) Mýtus: Nejlepší je nechat spotřebič u popelnice. Vždy se najde někdo potřebný, kdo jej ještě využije.
Fakt: V první řadě ten, kdo odloží spotřebič k popelnici, může být dle zákona postižen pokutou 20 000 korun. Dále, pokud si potřebný člověk nevyzvedne funkční spotřebič od popelnice dostatečně rychle, hrozí jeho zničení např. deštěm nebo mrazem, čímž se stává pro další používání nevhodným. A i kdyby to stihl dříve, vzhledem k povaze takových osob lze důvodně předpokládat, že až spotřebič skutečně doslouží, na sběrném místě rozhodně neskončí.
8) Mýtus: Občanům by mělo být umožněno, aby elektroodpad mohli odevzdat zdarma. Internetové obchody, které nabízejí odvoz starých spotřebičů z domácností při koupi nového přístroje, si ale za odvoz účtují poplatek obvykle okolo 300 Kč.
Fakt: Elektroodpad může každý zdarma odevzdat na sběrném dvoře, při mobilním svozu, do nádob na drobný elektroodpad nebo v prodejně při nákupu nového přístroje. Internetové obchody si poplatek účtují nikoliv za recyklaci, nýbrž za samotný odvoz spotřebiče.
9) Mýtus: Když si koupím nový, moderní mobil, je určitě lepší si ten starý a ještě funkční schovat pro případné budoucí využití.
Fakt: Nostalgie hraje v lidských životech velkou úlohu. Nicméně, ruku na srdce: kolik z vás využilo starý spotřebič, který jste si odložili při nákupu nového? Člověku přijde škoda vyřadit funkční přístroj. Pokud jej ale nikomu nevěnujete, je naprosto zbytečné, aby tlel doma ve skříni.
Podle odhadů se v českých domácnostech nachází až osm milionů nepoužívaných mobilů. Drtivá většina z nich už nebyla nikdy využita. Pro životní prostředí je lepší, když bude takový přístroj odevzdán k recyklaci. Můžete tak učinit například na stránkách www.venujmobil.cz.
Publikováno dne: 17. 01. 2012
Autor: Mgr. Hanka Novotná